Miluji svou práci pro její pestrost a tím, že mohu pomoci firmám růst nejen v oblasti kvality, ale také v bezpečnosti lidí, informací a ochrany životního prostředí. Jako každá práce má své pro a proti, tak i tato skýtá nezáživné činnosti. A když se nakupí, vzpomenu si na třetí zpěv Bhagavadíty, cestu činů a oběti, karmajógu. Která mě vždy povzbudí, neboť jak je v ní psáno, nádherným překladem Rudolfa Janíčka: „Proto o túre mezi muži, zvládni své smysly hned na počátku a vyhlaď žádost, tuto hříšnou ničitelku Poznání a Naplnění. Bylo řečeno: Mocné jsou smysly. Mocnější, než smysl je mysl. Mocnější, než mysl je Inteligence. Avšak nejmocnější že všeho je duch – On, který je věčný. Když jsi poznal, co je nejvyšší, pouze v Něm hledej svůj klid a zahub nepřítele jménem Žádost. Není však lehké jej překonat.“
A Míla Sávitrí Mrnuštíková ve své knize „Bhagavadgítá a její cesty“, k činnosti jako oběti, dodává: „Konat svou činnost jako oběť znamená konat tak, že tím člověk popírá svoji osobnost, své ego, a naopak koná ve prospěch jiných, a tím v konečném dosahu ve prospěch rozvinutí vyšších sil a potlačení svého egoismu. Podstatný je zde vnitřní postoj, se kterým konáme. Nejedná se o nějakou askezi, kdy vědomě jdeme proti přirozeným potřebám například svého těla, kdy je tato oběť především násilím na sobě samém. Konat jako oběť z hlediska karmajógy, znamená nekonat s cílem uspokojení sebe sama (a to ani v těch nejjemnějších rovinách), ale konat s cílem jiným, vyšším. Tím může být pomoc druhému člověku – pak ale se zde nesmí objevit vnitřní postoj „konám dobrý skutek, já pomáhám, já jsem ten vyspělý, který sebe zapře, aby…“. To jsou ty zlaté, ale pevné řetězy, které nám mohou svazovat nohy daleko pevněji než běžné lidské sobectví. Jiným, vyšším cílem je konat prostě proto, že je třeba tuto práci vykonat."
KARMAJÓGA
Zákon příčiny a následku
Co je to karma/karman? Je to v podstatě zdravým a dnes i vědecky odůvodněným základem rozumného, eticky založeného života. Je to nauka, která nám říká:
1. Jak máme myslet a jednat, chceme-li správně žít, a
2. proč máme myslet a jednat správně. Jestliže jsme jiným ublížili, odrazí se to stejnou měrou na nás. Jestliže jsme jiným prospěli, dobro, které jsme jim prokázali, se nám ve stejné míře vrátí. Naším úkolem je moudře a trpělivě přijímat toto vyrovnání, jak píše Eduard Tomáš ve své knize „Umění klidu mysli“.
Karma není osud, ani předurčenost. Karma ve skutečnosti není dobrá nebo zlá, ale je vždy vychovávající, učící nás, kterak uvádí Míla Sávitrí Mrnuštíková ve své knize „Bhagavadgítá a její cesty“.
Karmanův zákon se vztahuje k egu. Není-li ego je to mimo tento zákon. Pocit osobního ega nás vede k tomu, že jsme nejen činní, ale zejména se poutáme k výsledkům své činnosti. Tato pouta vytváření zvyk, zvyk plodí zase touhu něco zvláštního mít, být někým zvláštním, odlišným od ostatních, a tím od jednoty, něco zvláštního znát atd. – až do nekonečna. Proto se znovu a znovu zrozujeme od odvěkého otroctví našich sklonů a klamů. Jak si pomoci? Budeme pracovat a plnit své povinnosti ze všech sil, tj., jak nejlépe můžeme a jak nejlépe umíme, ale bez sobeckých ambicí a důvodů, nanejvýš jen pro samotnou nejčistší radost z práce a pro nic jiného. Dovedete si představit tu úžasnou svobodu člověka, který tohle zvládne? Říkalo se tomu „práce pro Boha“. A to je karmajóga, jak uvádí E. Tomáš.
V činnosti, ego ztrácí hranice. Práce karmajogína je konána bez připoutanosti, takže namísto, aby ho zotročila, jako zotročuje miliony lidí na celém světě, přináší mu úplné osvobození. Není mu břemenem, nýbrž radostí, štěstím. Je konána v plném vědomí povinnosti a osobní zodpovědnosti, ale nepřipoutaně k výsledkům, s hlubokým pochopením a láskou, které osvobozují.
Karman (z hlediska časového) se obecně dělí na tři druhy:
Sánčita karman, Ágámí karman, Prárabdha karman
1. Sánčita karman. Každý náš čin vykonaný v minulosti má svůj následek a každý z nás má své zcela vlastní skladiště činů z minulosti. Sánčita karman je jakýmsi skladištěm skutků nahromaděných v minulosti, jejichž ovoce nebylo ještě sklizeno, které však zapříčiňuje další zrody. U sánčita karmanu, který se má uplatňovat v budoucnu, platí, že čin laskavosti vykonaný v současné době vymazává nelaskavý skutek učiněný v minulosti.
2. Agámí karman vzniká důsledkem toho, co vytváříme nyní, uskutečňuje se z činů, jež nyní konáme a bude posléze přiřazen k sánčita karmanu. Může se projevit teď nebo za několik let nebo i v dalších životech.
3. Prárabdha karman představuje ovoce činů minulosti, které je uzrálé a které sklízíme v tomto životě, osudové dění, kterým právě procházíme. Je to ta část karmanu, který máme v tomto životě prožít, odpracovat. Prárabdha karman, který již uzrál, nemůže být anulován.
Něco jsme dostali do ranečku, semínka, která klíčí a my je nemůžeme zastavit v růstu. Je to něco k čemu nemáme vědomou vazbu, neumíme odpovědět proč, proč jsem se narodila těmto rodičům, atd. Po nás se chce, abychom se rozhodli, proč být s tím manželem atd. Jestli je něco toxického v našem životě, musíme rozhodnout. Prostě už bylo načato, naděleno a je to ke sklizení TEĎ.
„Karmajóga je spojení s Bohem pomocí práce ".
Saying of Srí Ramakrishna verš 814
Kdo nebo co, vytváří vlastně karman? Naše chování, podle indické filozofie je vytvářeno gunami. Všechny druhy sobectví, které je nejpřednějším projevem iluze naší oddělenosti, vytváří vždy nepříznivý karman.
Guny tvoří Přírodu a Příroda působí gunami.
Rozeznáváme tři guny:
Sattvu, princip směřující vzhůru, který je zároveň jasem, lehkostí a harmonii.
Radžas, princip směřující do šíře, který je charakterizován aktivitou, dynamikou a chtivostí.
Tamas, princip směřující dolů, charakterizovaný tíží, zastřením a netečností.
Z těchto je guna radžas zdrojem fyzické a dušení aktivity v člověku a je tím, co má nesmírnou šíři zájmů a je proto zdrojem žádostí a vášní. Je zdrojem přitažlivosti a odporu a touhou po libosti, spojenou se snahou po vyhnutí se nelibosti. Z gun je jen ona ovlivnitelná sattvou a tamasem. Sattva má na radžas zjemňující vliv, tamas působí na radžas zastírajícím vlivem, jehož výsledkem je hrubost, bezohlednost.
Radžas je nositelem sobectví, protože, radžas je zdrojem touhy ukrojit pro sebe největší kus libosti, představuje proto nejčastější problém k řešení.
Gunami končíme vysvětlení základních pojmů, potřebných ke správnému pochopení základů, na kterých karmajóga spočívá.
Jak pojednával PhMr. Rudolf Skarnitzl ve své knize „Úvod do filozofie a praxe jógy“.
"Karmajóga zdůrazňuje volní stránku povahy člověka, která se promítá jako vůle po životě, po činnosti. Činnost je skutečně prostým podkladem života. Nikdo nemůže zastavit činnost. Otázka jen zní, zda-li z hlediska jógy se člověk zabývá užitečnou, mysl očišťující a osvobozující činností, nebo takovou, která ještě více přikovává do světa nevědomosti. Podle indické tradice je nevědomost (avidjá) příčinou všech zmatků a potíží ve světě, všech nesvárů a stálých bojů; u člověka se nejvýrazněji projevuje v charakterovém znaku sobectví.
Sobectví, čili vědomí sebe-jáství, ega, je ztotožňování se s fyzickým tělem, myslí, myšlenkami, city a pocity. Ego je iluzivním centrem osobnosti se zřetelnou touhou ukrojit pro sebe co největší kus libosti (rága). Uspokojování této touhy se však děje i na úkor pocitů libosti jiných lidí, a tak dochází k rozporům a utrpení, protože sobec má málo sociálního pochopení. Pouze kontrola a ovládnutí hrubších projevů sobectví umožňují společenské soužití lidí. Od úsvitu lidstva se lidé snaží odstranit ze svého života utrpení. Sobectví je nejpřednější projev iluze oddělenosti. Co vlastně způsobuje sobectví, největší vazbu v člověku, která je spojena s nevědomostí? Na tuto otázku odpovídá indická filozofie tím, že poukazuje na existenci gun a na překážky (kléše) v cestě růstu."
Indická filozofie pojednává o pěti překážkách:
1. avidjá - nevědomost, která je hlavní z nich, představuje též mylnou záměnu nevěčného za věčné, nečistého za čisté, ne-já za já apod.,
2. asmitá - jáství (ve smyslu jsoucnosti já Eva, i já které se cítí ohrožováno, že se cítíme slabší – ženy), neboli mylné ztotožňování subjektu s nástroji těla a mysli
3. rága - chtíč, chtění, přilnutí k příjemným věcem
4. dvéša - odpor k nepříjemným věcem
5. abhiniveša - instinktivní lnutí k životu a strach před smrtí.
Při provádění karmajógy dominují dva možné přístupy:
1. přístup džňáninský, filozofický, který po očistě intelektu je stále zaměřen na svrchované Já, na nejvyšší Skutečnost.
2. přístup bhaktický, uctívající, jehož motorem je láska ke svrchovanému Pánu. Je to spojení cesty lásky a cesty činnosti.
Zmíněné dva přístupy nejsou však od sebe přísně odděleny a mohou se prolínat a kombinovat, neboť dokonalé poznání nemůže být bez lásky, stejně jako dokonalá láska nemůže existovat bez poznání. Je to temperament aspiranta, který určuje druh přístupu.
Tyto přístupy níže rozvinu slovy Ph.Mr. Rudolfa Skarnitzla.
Praxe filozofického přístupu v karmajóze vyžaduje stálé uvědomování si osvobozujícího poznání, že ve všem je svrchované Božství, všichni jsou v Božství a ve vesmíru není nic jiného než Božství, a toto poznání neustále promítat do činnosti. Tato myšlenka či víra vyplňuje myšlenkové pozadí karmajógina a postupně se stává substancí jeho vědomí. To je základ džňáninského, filozofického přístupu v karmajóze.
Mádhusúdana prohlašoval: „Konáš-li v duchu oddanosti to, co máš konat pak je to bohoslužba. Nic dalšího se nemusí činit “.
Těm, kdo jsou filozoficky založení, radí Bhagavadgíta, že si mají vzpomenout, čím jsou sami o sobě. Nejsou smysly, které pracují, poháněny minulými tendencemi a touhami. To átman, který je vnitřní bytostí člověka, je volný od jakéhokoli pozemského dotyku a převyšuje cokoli hmotného. Důsledek této vznešené ideje je zprvu zachycen pouze představivostí, ale stálé prodlévání u této myšlenky během práce má za následek, že představivost aspiranta nakonec ustupuje zkušenosti a realizuje svrchovanou Pravdu. Energie je živá.
Tento pohled karmajógy učí aspiranta, že ve skutečnosti to není on, kdo koná, ale moc, která skrze něho prochází.
Šrí Ramana Mahárši k tomu poznamenává:
„Člověk je hýbán jinou silou, ale domnívá se, že se sám pohybuje “.
Zda-li bude pracovat, či nikoli, není ponecháho na vůli jedince, ale závisí na výšší síle. Šrí Ramana Mahárši dále vysvětloval, že mysl může být zaměřena na vnější činnost a současně na skutečné Já a prohlašoval:
„Ať tělo dovrší práci, pro kterou přišlo. Práce, která je jemu určená, bude z něho získána. Každý musí vzít na sebe jemu určený díl a hrát svou roli ve světovém dramatu“.
Schopnost myslet, slyšet, chutnat, čichat – to všechno existuje ve vesmíru. Každá síla, která působí srkze komplex lidského těla, je mocí přírody. My se však domníváme, že tyto síly jsou naše vlastní. Šrí Ramana Mahárši k tomu vysvětluje:
„Pokud se pociťujete jako činnost konající, dotud jste vázáni užívat její plody. Když však zjistíte o čí karman se jedná, pak poznáte, že nejste konající. Pak budete volní. To však vyžaduje boží milost, o kterou byste se měli k Němu modlit a o Něm meditovat“.
Bhaktický, uctívající přístup se snaží spatřovat tvář dokonalosti v každém, koho v životě potká. Jestliže pracuje pro své děti a rodinu, tak si představuje, že slouží dokonalosti projevené v těchto formách; když ošetřuje nemocné a pomáhá potřebným cítí, že koná bohoslužbu a že slouží svrchovanému Pánu v těchto tvarech.
Splácíme-li dluh, myslíme na to, že za to něco dostaneme? Nikoli. Vykonáváme práci, splácíme tím svůj dluh a více na to nemyslíme. Každý jedinec už tím, že se narodil dluží něco své zemi, státu, rodině, svému okolí, svým duchovním učitelům, vlastní podstatě, pravému Já. Pokud žije ve společnosti, má povinnost i dluh vůči společnosti, která ho chrání a střeží sociální podmínky. Dluh splácí tím, že je dobrým členem společnosti a dělá co je v jeho silách, aby pomáhal ostatním a nešetří námahu, aby spnil svou povinnost vůči společnosti. Respektujeme práva bližních a nečiníme nic, co by jejich práva omezovalo. Neubližujeme jim, protože nechceme, aby oni ubližovali nám. Nezapomínáme však, že motivem našeho působení je splácení dluhu, který máme vůči světu. Jsme-li dobrými členy rodiny a dobře vychováváme své děti, splácíme svůj dluh rodičům a předkům.
Když studujeme díla velkých bytostí a učíme se moudrosti, kterou shromáždili, splácíme svůj dluh vůči nim. Svůj dluh vůči duchovním učitelům splácíme tím, že následujeme jejich příkladu a příkazů a pomáháme lidem, kteří jsou na cestě duchovního rozvoje. Dluh, který máme vůči pravému Já splácíme tím, že usilujeme o poznání naší vlastní skutečné povahy, abychom poznali, kdo a co ve skutečnosti jsme. Všechny tyto uvedené postoje mají zajisté logiku a představují práci konanou pro práci samu.
Karmajóga pracuje jenom s vlastním duševním postojem, je věcí mysli. Hlavní dopad karmajógy směřuje na charakter člověka, když účinně léčí sobectví v naší mysli. Prováděním karmajógy vymizí ze života aspiranta veškerá sobecká pohodlnost, lenost, hovění si a snaha o ošetřování se. Vytváří se pozitivní zapojení člověka do dění světa a nechává v něm vznikat hluboký aktivní souhlas s rozvojem všeho pozitivního. Nedbá příliš na názory a chování lidí světa a vytváří v něm nenápadnou pozitivní buňku. Výsledkem je očista mysli s následným neocenitelným posílením sattvy v charakteru. Odpadá napětí, nastupuje jasné chápání věcí, odpoutanost a neustálé zeměření se na Božství.
Karmajóga je začátkem i koncem, je nejnižší i nejvyšší jógou. Kdo ji přehlíží, opomíjí skutečného ducha jógy.
Konec ega, osobnosti, a tím vyřešení všech potíží, nastává a je způsoben překonáním pocitu „jsem konající“ a „jsem užívající“. Ego se skládá jen z těchto dvou představ. Pocit „jsem užívající“ se překonává snadněji, protože se dá poměrně dobře oddělit od plodů činnosti. Činnosti bez egocentrických přání, dále studium Písma spojené s vírou a porozuměním, důrazné a inteligentní odstraňování domýšlivosti „jsem konající“, která si přisvojuje činnost, vede v pravé pokoře k naplňování mysli čirou sattvou, která se tak stává připravenou pro poznání pravého Já. Karmajógou se mysl stává klidnou a tichou. Tichá mysl je čistá a jedině čistá mysl je schopná zažít zkušenost Sebe Sama átmanu – to je nezastupitelný účinek karmajógy.
Zdroje:
MRNUŠTÍKOVÁ, Míla. Bhagavadgítá a její cesty. Vydání: druhé (v této edici první). [Brno]: Sávitrí jóga - Ing. Miloslava Sávitrí Mrnuštíková v nakladatelství Pavel Křepela, 2020. Sávitrí jóga. ISBN 978-80-86669-39-7.
SKARNITZL, Rudolf. Úvod do filozofie a praxe jógy. Vydání: druhé. [Praha]: Vydalo Nakladatelství ONYX, 2010. ISBN 978-80-86788-86-9.
TOMÁŠ, Eduard. Umění klidu mysli. Vyání: první. [Příbram]: Vydalo nakladatelství AVATAR, 1994. ISBN 978-80-85862-56-5.
Přepis z přednášky Ph.Mr. Rudolfa Skarnitzla.
Comments